Začalo to vcelku nevině – na odpověď 不谢 (není zač), jsem odpověděla 应该谢, což jsem zamýšlena jako pokračování hovoru:
A: 谢谢 děkuji
B: 不谢 není zač
A: 应该谢 ale je (je třeba poděkovat)
Samozřejmě nikdo nepochopil co tím chci říci, ale podařilo se mi vysvětlit, co jsem tím zamýšlela.

Další příklad „vylepšení“ čínštiny:
A: 我错了 – udělala jsme chybu
B: 没关系 – to nevadí
A :关系 – v české představě je to „ale vadí“, ale neříká se to

A na závěr ukázka toho, jak to vypadá, když se (nevědomky) smíchá angličtina s čínštinou; dialog proběhl asi před 5 minutami mezi mou spolubydlící a korejským kamarádem:
A: See you tomorrow. (uvidíme se zítra)
B: Wo bu xihuan ni suoyi bu see you tomorrow. (nemám tě ráda, takže se neuvidíme)