Říká se, že různí lidé vnímají věk jinak. V Jižní Korei a v některých částech Číny vám už při narození připíšou jeden rok a s Novým rokem vám připíšou další. Takže když jsem v únoru cestovala se svým (pro mě) 22 letým kamarádem, všem tvrdil, že je mu 24 a očekával, že ho budu oslovovat 哥哥 (ge1ge) neboli straší bratře, čehož se ale nedočkal, protože pro mě bude navždy 弟弟 (di4di) aneb mladší bratr.

V Číně na věku ve vztazích záleží víc než v ČR. Pokud jdete na návštěvu do čínské rodiny, rozhodně neoslovujte jednotlivé členy (s výjimkou vašich přátel, kteří jsou k vám věkově blízko) křestním jménem. Číňům do údajně zní stejně jako byste rodiče svého kamaráda v ČR oslovili „matko“ nebo „sestro“. Já jsem rodiče svých kamarádů oslovoval „strýčku“ 叔叔 (shu1shu) a „tetičko 阿姨 (a1yi2), ale raději se vždy nejdřív zeptejte. ¨

Oslovování je vůbec velmi složité. Zatímco v ČR si vystačím se slovem strýček, v Číně se oslovení liší v závislosti na tom, zda je to strýček z otcovy nebo matčiny strany a zároveň, zda je straší nebo mladší než otec/matka.

Nenechte se příliš omámit tím, že vás prodavačky budou oslovovat 美女 (mei3nü3), což doslova znamená „krásná dívko“ nebo v případě, že jste muž 帅哥(shuai4ge1) aneb „švarný mládenče„. Ve většině případů to nemá nic společného s tím, jak okouzlující jste (i když určitě jste), ale spíše s tím, že se vám snaží něco prodat. Kdybych byla já na jejich místě, tak bych dělala to samé (popravdě bych vás i klidně oslovovala „vládče vesmíru“, kdybych věděla, že to pomůže prodeji).