Festival dračích lodí je pátý den pátého lunárního měsíce a na památku básníka Chu Yuana je také nazýván „Den básníků“(詩人節). Jak už název napovídá, typickou aktivitou pro tento svátek jsou závody dračích lodí a pojídání tzv. zongzi (粽子). Jedná se v podstatě o rýžové knedlíčky zabalené do bambusových listů. Nejčastěji se připravují s mase, ale jsou dostupné i ve vegetariánské verzi.

Závody dračích lodí podle legendy pocházejí ze čtvrtého století př.n.l., kdy Chu Yuan starší vládní úředník, spáchal sebevraždu pátého dne pátého měsíce tím, že se vrhl do řeky Milo v provincii Hunan. Sebevraždou chtěl protestovat proti korupci na královském dvoře. Doufal totiž, že jeho sebevražda přivede krále k rozumu. Lidé z blízké vesnice, když viděli jeho pád, tak se ho pokusili na svých rybářských loďkách zachránit, protože věděli, že to byl dobrý člověk. Když se jim ale nepodařilo najít jeho tělo, tak hodili do vody uvařenou rýži a to aby zabránili rybám ohlodat jeho tělo (podle jiné legendy ale aby nasytili jeho duši). Duše Chu Yuana se poté podle legendy objevila ve vesnici a sdělila vesničanům, že jim démon pojídá rýži a poradil jim, aby ji začali do něčeho balit, a tak ji začali balit do bambusových listů.

Číňané již od dávných dob věřili, že draci ovládají vodu. Na jihu Číny byla tato víra tak silná, že rolníci i rybáři věřili, že musí dračí bohy uplácet, aby došli k vytouženým výsledkům a proto používali rýži a později i zongzi jako úplatek. Pokud se Vám zdá, že se tato legenda vylučuje s tou předchozí, tak je třeba říci, že máte pravdu. Další z tradicí spojených s tímto svátkem jsou „voňavé sáčky“ (香包). Jsou to malé pytlíky naplněné bylinkami a kořením, které byly hlavně v minulosti nošeny, aby odehnaly zlé síly, a to hlavně během pátého měsíce lunárního kalendáře. Proč je pátý měsíc tím nebezpečným je v podstatě logické – tou dobou již stoupají teploty a tím se i rychleji šíří bakterie a infekce.
Závodů se dnes účastní týmy mužské, ženské nebo smíšené. Míst, kde je možno sledovat lodě je např. v Taipei více a žádné není zpoplatněné. Takže ať už si chcete závod vychutnávat sami nebo se stovkami diváků, závody dračích lodí

Pokud stejně jako já velmi rádi dostáváte dárky a hledáte jakoukoliv záminku, proč si je třeba něco dopřát, pak mám skvělou zprávu. Určitě jste si už všimli, že Číňané (společně s dalšími asijskými národy) slaví Nový rok asi o měsíc až dva později než my. Důvodem je to, že používají jiný, a to lunární kalendář.

Lunární kalendář více zohledňuje situace v zemědělství a používal se k určení dnů, kdy je nejvhodnější zasadit, sklidit nebo pořádat oslavy nějakého svátku. Lunární kalendář vám ale má co nabídnout i pokud jste člověk zemědělstvím nedotčený.

Za pomocí tohoto konvektoru, můžete zjistit, vaše „čínské narozeniny“. Není myslím nutné říkat, že v Asii, se slaví jen narozeniny jedny. Tedy, abych to upřesnila, každý se rozhodne (případně za něho rozhodnou rodiče), zda bude používat narozeniny podle lunárního kalendáře nebo gregoriánského (systém, který se používá dnes). To ale nemusíte nikomu říkat, že?

zdroj obrázku: http://www.birthdaychoice.net/2012/birthday-gifts/

V roce 1949, kdy se komunistická strana Číny dostala k moci, tvořily menšiny v Číně méně než 6 procent celkové populace. A přestože čínská vláda vyvíjí silný nátlak na chanskou většinu, aby se držela politiky jednoho dítěte a naopak poskytuje v tomto směru výhody pro čínské menšiny, poměr menšiny vůči populaci stoupá jen velmi pomalu. V roce 2010 například menšiny tvořili pouze 8,49% (zdroj: wikipedie).

Přesto, že se tedy mohou zdát menšiny pro čínskou vládu nevýznamné, opak je pravdou. A důvodů je hned několik. První je fakt, že většina menšin žije v oblastech okolo hranic (na obou stranách hranice) a existují obavy, že cizí státy by toho mohly využít a infiltrovat své příslušníky menšin mezi ty čínské a vyvolávat nepokoje. Dalším z důvodů jsou obavy, že některé z menšin (a to zejména mongolská a kazažská), by se mohly stát základnou pro hnutí za znovusjednocení s jejich domovskou zemí (= iredentismus).
Oblasti obývané čínskými menšiny jsou ve srovnání s oblastmi obývanými hany velmi řídce obydleny, a proto mají skvělý potenciál přijímat budoucí migranty. Tyto oblasti tvoří asi 60% celkové oblasti Číny a jsou významné z hlediska materiálních zdrojů. Také se zde nachází asi 80% zásob masa, mléka a zvířat na vlnu. Propaganda je další z důvodů. Zvláště za doby Maa, byly oblasti osídlované čínskými minoritami pod drobnohledem komunisté strany, protože měly dokázat, že principy socialismu jsou aplikovatelné i v jiných oblastech než jen v těch osídlených chanskými Číňany.

V posledních letech je tady ještě další faktor a to turismus. Oblasti obývané menšinami jsou často dech beroucí scenérie a možnosti vidět ukázky tradičního umění menšin. A v neposledním důvodem je, že ačkoliv menšiny netvoří ani 9% populace, je to stále téměř sto milionů lidí, což je více než populace zemí jako Německo nebo Francie.
zdroj obrázku:http://www.chinainfoonline.com, http://2.bp.blogspot.com

Jedna z čínských tradicí, která je i dnes jasně viditelné na Taiwanu jsou tzv. osobní pečetě. Používají se při mnoha oficiálních příležitostech, především při podpisech smluv, šeků nebo jiných oficiálních dokumentů. Slouží v podstatě jako obdoba podpisu a používá se tak k ověření identity.

Každý řezbář pečetí má svůj specifický styl a proto není falzifikace otisku pečeti tak lehká, jak by se mohlo zdát. Většina institucí jako například banky a pošty si uschovávají kopie otisku pečetí a při všech finančních transakcích by se měl otisk ověřovat. Pečetí je mnoho druhů, od dřevěných které pořídíte již od 100 kč až po velmi drahé nefritové. Je zvykem mít jednu pečeť lepší kvality a jedno nebo více levných.

Kdy se pečetě začaly používat není jasné. Původně byly symbolem politické moci, ale už ve Období válčících států se začaly používat pro identifikaci.

Pro cizince není pečeť nutností, ale může to být zajímavým suvenýrem. Pečetě se prodávají často ve specializovaných obchodech, které se zabývají pouze pečetěmi nebo ještě dalšími produkty z nefritu. Ale je také možné, že se s nimi setkáte na turistických místech, kde ale není moc velký výběr.

– není dobré se s Číňan dělit o hrušku (i když věřím, že Vás to do té doby, než jste si to přečetli, ani nenapadlo) protože dělit se o hrušku se řekne 分梨 , což se vyslovuje stejně jako znaky 分离, které znamenají „rozejít se“
– když dívka dá svému příteli kravatu, znamená to, že s ním chce být svázaná (být s ním na dlouho)
– mít poslední číslo na poznávací značce na autě 4 znamená smůlu a naopak, kombinace jako 66, 68, 88 jsou šťastné kombinace
– taiwanské nemocnice nemají čtvrté poschodí, často je místo něj písmeno „F“, kvůli podobné výslovnosti anglických slov „floor“ a „four“
– podobná situace je i co se týče poschodí ve větších hotelech a čísel na autobusech

Každý kdo chce poznat čínskou kulturu, by si měl alespon jednou prolistovat, nebo v ideálním případě přečíst, čínské noviny. Proč je to důležité i pro člověka, který neumí říct čínsky ani „dobrý den“? Protože i při pouhém listování si lze povšimnout velkých rozdílů mezi českými a čínskými novinami, z nichž podle mě asi největší je obrovský počet inzerátů patrájících po ztracených lidech a dětech (pokud chcete takové inzeráty najít, je většinou třeba si koupit lokální noviny)

zajímavosti
– název čínských novin je často napsaná podle kaligrafického vzoru nějaké slavné čínské osobnosti – např. v případě 人民日报 (Renmin ribao) je tím slavným vzorem Mao Zedong
– na první stránce novin nahoře většinou najdete jak datum podle našeho evropského kalendáře (公历/阳历), ale i podle tradičního čínského lunárního kalendáře (阴历)
– na přední straně (často pod názvem) se nachází tzv. 出版好, což je seriové číslo novin, pokud ho noviny nemají, tak jsou nelegální (já jsem se bohužel za dobu svého pobytu v Číně se nelegálníma novinama nesetkala)
– největší čínské noviny jsou 人民日报 (renmin ribao) a 光明日报 (guangmin ribao)
Read the rest of this entry →